Mrazivý vítr vane z hor
Andy Wildwood: Vítr z hor
2019 Martin
Koláček – E – knihy jedou, ISBN 978-80-7644-107-1, 978-80-7644-108-8,
978-80-7644-109-5 (dle formátu)
E-kniha A.
Wildwooda „Vítr z hor“ náleží již podle titulní ilustrace do široké
žánrové rodiny fantasy, která v posledních letech představuje na knižním
trhu doslova záplavu. Vzhledem k tomu, že zcela objektivně existuje velice
silný čtenářský segment, který tato díla sjíždí jedno za druhým, dá se říct, že
autoři mají v případě dobře odvedené práce slušnou šanci oslovit početnou
skupinu příznivců.
Hned na úvod musím
přiznat, že fantasy není mým šálkem kávy. Kdysi jsem zkoušela číst Tolkiena,
ale jaksi to neklaplo, takže jsem nakonec vzala zavděk Jacksonovou filmovou
verzí, která mě celkem bavila. Na generaci Tolkienových následovníků pohlížím
ostražitě, už proto, že se v této objemné společnosti nachází mnoho
plagiátorů bez vlastní invence. Ostatně, toto platí pro literaturu obecně.
Tolik na úvod.
Při hodnocení předmětného titulu jsem se snažila odhlédnout od svých osobních
sympatií a nastavit si maximálně objektivní přístup.
„Vítr z hor“
(prosím nezaměňovat s Cimrmanovým Vichrem z hor) je úvodní částí
(patrně zamýšlené) série Ve válce s Příšerou. Již první stránky naznačily
silnou inspiraci severskými hrdinskými eposy. Ve srovnání s třeba již
zmíněným Tolkienem je duchovní rovina poněkud upozaděna, byť občas probublá do
děje, aby poskytla vyšší smysl všemu tomu udatnému bojování (výrazněji až cca
ve dvou třetinách – v zajateckém táboře, během mučení hlavního protagonisty,
který měl již nakročeno do říše zemřelých). Závěrečný dialog Živy se Smrtí je
jako vystřižený z řecké antické mytologie.
Atmosféra
příběhu je soustředěna kolem chrabrých činů, čisté lásky, drsné krajiny a
klíčového (a mnohokrát akcentovaného) fenoménu lidské svobody. Líčení oné drsné
krajiny ve vazbě na tvrdé životní podmínky vnímá autor jako velice podstatné. Významným
aspektem je temná, noirová nálada, načrtnutá s jistou dávkou vznešeného
patosu. Příroda je divoká, vůle je nezlomná, odhodlání jde až za hranici
sebeobětování. Na straně „zlých“ přívrženců Temnoty jsou coby ničivá zbraň
použiti jacísi obludní humanoidi, nikoli nepodobní Tolkienovým skřetům. Nechybí
vpravdě naturalistické scény (umučení Sala, zmasakrování nepřátelského oddílu v ruinách
starobylého města), ovšem naturalismus je vydatně použit i při popisu
sexuálních scén.
Dějová
konfigurace působí po většině logicky. Za jediný výraznější lapsus považuji
pouze skutečnost, že v horách je roztroušeno množství povstaleckých osad,
kde si rebelové žijí nerušeně, pořádají svatby, oslavy, tancovačky – jak tohle
mohou vládcové Temnoty tolerovat?
Ústředním motivem
heroických příhod je milostný vztah hlavních hrdinů, prchlého otroka Jona a
horalské dcery Ya-ny, která nejprve zachrání Jonovi život a pak sama padne do
zajetí. Její nápadník se ji vypraví zachránit – doprovázen dvojicí věrných
druhů. Jon vítězí silou, houževnatostí a sebezapřením, Ya-na dokáže obstát díky
stejným vlastnostem, k nimž lze připočíst sklon k soucitné charitě.
Je to vlastně taková pohádka pro větší děti, resp. i pro dospělé děti :). Sledujeme
odvěký souboj dobra se zlem, dvou živlů, které jsou v této knize odděleny
velice ostrou hranicí. Postavy jsou až na výjimky načrtnuty poměrně černobíle,
což je pro daný druh románu typické. Hromadí se rány na těle i na duši, jež
zatvrzují lidské srdce, ale uvnitř vždy zůstane dostatek citu.
Co se týče
stylistiky: typická jsou dlouhá, košatá, epicky rozvláčná souvětí. Problémem je
poměrně časté opakování stejných slov/slovních základů či stejných/podobných
slovních spojení (např. na stranách 44 a 45 je v krátkém sledu 6 x použit
slovní základ přídavného jména „tvrdý“, což mě teda fakt praštilo do očí).
Takový jev mi vždycky evokuje slabší slovní zásobu, ovšem zbytek textu naopak
prozrazuje vytříbený cit pro jazyk a výbor vhodných výrazů. Čili zmíněný nešvar
přičítám spíše nedostatečně důkladné redakci.
Malá ukázka:
„Nahoře ve
zdi je malé okénko, sloužící k větrání. Nahmatala židli, přistavila ji ke zdi,
stoupla si na ni a snažila se najít okno. To se jí po chvíli podařilo, otevřela
okenici a pokusila se oknem protáhnout. Ale nešlo to, okno bylo příliš malé.“
Co se týče
redakce, tak to možná chtělo zapracovat také např. i na kombinaci spisovné
mluvy (kterou občas zpestří nespisovné výrazy) s používáním vulgárních
výrazů. Tento nedoraz přináší pozoruhodné formulace jako např. „je zde tma jak
v prdeli“. Hlavně však neproběhla nesmírně důležitá a v podstatě nezbytná
fáze opakovaného proškrtávání textu. Vyprávění je místy zbytečně nabobtnalé,
popisné scény zabředají do rozvláčnosti s tendencí opakovat se.
Na druhou stranu
je nutno vyzdvihnout nápadité výrazové prostředky, jimiž je text doslova protkán.
Jeden příklad za všechny:
„Mlčela a
přála si, aby ji to křeslo spolklo, teď hned ukončilo trápení jejího života a
navždy se jí stalo hrobem...“
Vysoce hodnotím
rovněž kvalitně provedenou korekturu, překlepy ani chyby jsem nenašla. Autor se
dokázal vyhnout i logickým chybám, čímž projevil nesmírně potřebnou schopnost
nezabloudit v husté spleti postav.
Pojďme na
celkové zhodnocení.
Plusy: pěkný
vypravěčský jazyk, nápadité formulační finesy, solidně vystavěná konstrukce
děje, precizní jazyková korektura.
Mínusy: ne úplně
důkladně provedená redakce (stylistické nedokonalosti), přílišná „ukecanost“ textu.
Sečteno
podtrženo: snažila jsem se o objektivitu a potlačení svých žánrových preferencí.
Knihu hodnotím jako rozhodně nadprůměrnou ukázku literatury svého druhu.
Děkuji autorovi
za poskytnutí kopie jeho e-knihy za účelem vypracování recenze.