Vrány s přistřiženými křidélky
 | Petra Dvořáková: Vrány (Host 2020, ISBN 978-80-275-0144-1) |
Po přečtení právem oceňované Dědiny (Host 2018) jsem byla velice zvědavá, s čím přijde Petra Dvořáková příště. Musím však přiznat, že Chirurg (Host 2019) znamenal určité zklamání. Sáhla jsem tedy po Vránách a pocit stagnace se potvrdil a prohloubil. I když: stagnace asi není výstižný termín. Přesnější by bylo přiznat, že jsem zavětřila vykalkulovanou snahu trefit se do vkusu pečlivě zvolené cílovky – a to za každou cenu. Že by autorka najela na bezpečnou a spolehlivou vlnu osvědčených schémat? Pokud ano, pak se sama sebe ptám, co ji k tomu vede. V tomhle totiž Petru Dvořákovou nepoznávám.
Rovněž „řemeslné zpracování“ Chirurga i Vrány evokuje dojem, jako by tyto knihy psal snad někdo jiný než ona. Jsou mírně řečeno nedopečené, se spoustou zbytečné vaty a stylistických nedokonalostí. Kam se poděla např. precizní práce s nářečím, která tak osvěžila Dědinu? Tento ústup lze vysvětlit nepochopitelně chvatným tempem produkce, motivovaným touhou uspokojit hladového konzumenta. Při takovém trendu nezbývá čas na to, aby si autorka s knížkou důkladně pohrála a náležitě ji vyladila.
O čem vlastně Vrány jsou? Vše se točí kolem hlavní hrdinky, kterou je dvanáctiletá Bára. Její otec je citově povrchní, někdy až surový. Matka se pro změnu shlíží v Bářině starší sestře a druhorozenou dceru odsouvá na vedlejší kolej. Máte pocit, že jste se s podobnou šablonou již setkali? No jistěže ano. A hned přichází šablona další: do školy nastoupí pohledný učitel, který začne dívenkám lámat srdce, Báru nevyjímaje. Ta ho zaujme svým výtvarným nadáním, což jí umožní vyhřívat se na výsluní jeho přízně.
Příběh se odvíjí odnikud nikam, jeho výstavba je nijaká. Náročnější čtenář si brzy klade otázku, o čem že to vlastně je. A proč by to vůbec měl číst. Rovněž nechápe, jak s celým příběhem souvisejí ony vrány, které vlétly do titulu a motají se i ve zmatených a nepochopitelných předělových „fantaziích“.
Autorka se prostě pokusila vytvořit působivou a rádoby oduševnělou kompozici, ale zůstalo pouze u záměru. Zacílení do objemného „bazénu“ psychologických sond a hlubinných analýz narušeného rodinného prostředí je pochopitelně sázkou na jistotu, ovšem v tomto případě je výsledkem placatý a bezobsažný sotva-průměr.
Přejděme k souhrnnému hodnocení.
Plusy: nevím o žádném, snad kromě toho, že kniha není příliš tlustá, takže mě netrápila až tak dlouho.
Mínusy: v podstatě všechno. Vykalkulované zacílení tématu. Povrchní, nepřesvědčivé a nedůvěryhodné zpracování. Nevybroušená stylistika, neobratné formulace, nevalná dějová stavba.
Sečteno, podtrženo: Petra Dvořáková svým Vránám přistřihla křidélka. Bude-li v tomto duchu pokračovat, může se proměnit v celebritu bez opravdové kvality, kterými se to v našem uměleckém světě jenom hemží. A je to škoda, protože má rozhodně na víc.
Celkové hodnocení: 40 %