Přeskočit na hlavní obsah
Přečteno mezi řádky ...
  • Knižní recenze
  • Něco málo o mně

Mám se dobře, což je dobře

24. říjen, 2020 o 20:37, Žádné komentáře

Jiří Raichl: Mám se dobře, ale špatně to snáším

tofana 2020, ISBN 978-80-88318-09-5

Na novou knihu tohoto lehce utajeného autora jsem se velice těšila. Její titul vzbuzoval určité představy, co mohu očekávat, a vzhledem k páně spisovatelovým osvědčeným vypravěčským kvalitám jsem byla připravena na spoustu peprného až jízlivého humoru v situacích zdánlivě prozaického života.

Ale jak už to tak někdy bývá, mé očekávání se s realitou minulo skutečně velice. Soubor pěti povídek totiž dosavadní Raichlovu tvorbu obchází v řadě ohledů jakousi oklikou. Zaprvé výrazně vážnějším zabarvením. Za druhé tematickou jednotou – vypravujeme se do 50. a 60. let minulého století a na pozadí dramatických událostí sledujeme příběhy obyčejných lidí, které mají přesah do současnosti či nedávné minulosti. Čili dvě i více časových rovin s bravurně zvládnutým prolínáním s náležitou gradací. Za třetí: autor se čím dál více vzdaluje potřebě hodnotit chování a postoje svých postav, stejně jako transparentně akcentovat hlubší myšlenky skryté za prvním plánem – nechává na čtenáři, aby zaujal stanovisko a našel si mezi řádky to, co zaměstná jeho šedou kůru mozkovou.

Každá z povídek se vrací k určitým událostem či procesům doby bolševické diktatury: pracovním lágrům, kolektivizaci zemědělského venkova, srpnové invazi 1968, únorovému puči 1948 a násilnému paralyzování katolických klášterů. Hrdiny napínavých zápletek jsou jak jejich aktéři, tak naši současníci, kteří se k těmto příběhům nějakým způsobem namotají. Prožívají při tom chvíle krušné, dojemné, romantické, ale i humorné až sarkastické.

Kniha je psána Raichlovým nesmírně čtivým stylem. Děj odsýpá, čtenář se nenudí - tak trochu podobně, jako při sledování dobrého thrilleru v kině. Co mě rozhodně zaujalo ve srovnání s předchozími tituly tohoto spisovatele: další výrazný posun ve stylistice. V minulých textech měl ve snaze o originalitu občasnou tendenci sklouzávat k nepřirozeně šroubovaným formulacím nebo k poněkud krkolomnému výběru neobvyklých slov. Tomuto jevu se v nové knize již zcela vyhnul. Jazyk je pěkný, květnatý, slovní zásoba bohatá, a přitom vše působí zcela přirozeně.

Tento povídkový sborník má šanci zaujmout snad kohokoli. Inteligentní ženu (mezi něž se s dovolením počítám:-), milovníka literatury faktu, fanouška dobrodružné a napínavé literatury, ale i nevyhraněného čtenáře, jehož baví čtivé příběhy nepostrádající dobré koření včetně špetky tajemna.

Takže jak shrnout dojmy?

Plusy: zajímavé tematické zacílení, vybroušená stylistika, svižný, chytlavý vypravěčský styl, dramatické, ale i dojemné zápletky.

Mínusy: poněkud ubylo humoru, což je vzhledem ke zvolené tématice pochopitelné.

Sečteno, podtrženo: pěkná kniha, která (doufám) nezklame. Mě potěšila velice a hodnotím ji jako jeden z TOP literárních zážitků roku 2020.

Celkové hodnocení: 90 %


Oficiální anotace:

Máte rádi palačinky? Asi ano. A co takhle pavlišovský řízek? Možná taky.

Ne, nenechte se mýlit. Tahle kniha je všechno možné, jenom ne převlečená kuchařka. Najdete v ní rozmanitou pětici povídek, jejichž receptura obsahuje napětí, tajemno, romantiku, kousavý humor a leccos jiného.

V první z nich lehce podusíme samolibého prozaika, vmanipulovaného do záludné pasti. V další si smlsneme na bodrém penzistovi, jedoucím lokálkou z Opočna do Dobrušky, ovšem tahle banální projížďka se promění v pořádný mazec. Následně upečeme pletýnku (pardon, zápletku) volně inspirovanou kuriózními, leč vpravdě skutečnými událostmi ze srpna 1968. Pak už konečně dojde na ty slíbené palačinky, ale pozor! Jsou kořeněné zločinem. A ve finále budeme přizváni ke krkolomné horské túře do nitra melancholické samoty vápencových štítů. Naší společností bude dvojice alpinistů, provázaných dávnými vzpomínkami se zatraceně hořkou příchutí.

Všechny příběhy jsou uhněteny v díži historického koloritu totalitního režimu padesátých a šedesátých let dvacátého století. Na pozadí „velkých dějin“ se odvíjejí pohnuté osudy (zdánlivě) obyčejných lidí, hledajících cestu k prostému lidskému štěstí. Tedy k lásce, porozumění a pocitu, že alespoň něco má hodnotu a smysl.




Žádné komentáře

Odpovědět







Nedávné příspěvky

  • Mrazivý vítr vane z hor
    9 lis, 2020
  • Mám se dobře, což je dobře
    24 říj, 2020
  • Znepokojivá kniha o znepokojivých věcech
    21 srp, 2020
  • Sonda do temných zákoutí duše
    12 čen, 2020
  • Osiánův kotlík je plný krásného čtení
    23 kvě, 2020
  • Rozutíkané piruety
    3 dub, 2020
  • Vrány s přistřiženými křidélky
    11 úno, 2020

Vítejte mezi řádky ...

Na této stránce najdete recenze českých i zahraničních knížek, které jsem v poslední době prošmejdila.

Více o sobě jsem se rozepsala do stránky Něco málo o mně

Vytvořeno pomocí Mozello - nejsnadnějšího nástroje na tworbu webů na světě.

Vytvořte si s Mozello web nebo e-shop.

Rychle, snadno a bez programování.

Nahlásit porušení pravidel Podrobnosti