Kličkování před Velkým bratrem
Světlana Glaserová: Trosečník sibiřský
Vydal: Plus (2018), počet stran: 240, ISBN: 978-80-259-0953-9
V případě této knihy se vlastně jedná o umělecké zpracování deníku a souvisejících poznámek autorčina otce. Vznikla tak poměrně neotřelá reflexe skutečného příběhu: vynuceného putování po „veliké Matičce Rusi“, vylíčeného očima malého chlapce.
Stručně o obsahu: sibiřský statkář českého původu Josef Klička si jednoho dne roku 1929 uvědomí, že čas jeho pokojného „kulačení“ končí, byv přerván surovou politickou realitou všemocného stalinismu, před níž není úniku. Opravdu není? Kličkovi se pokusí kličkovat a cestu z pasti nalézt. Jinými slovy, Josef a jeho rodina (včetně vypravěče, syna Slávka/Václava) se sbalí a jdou hledat „klidný kout“. Vezmou to hezky na východ, směr Vladivostok. A tak začíná jejich bizarní odysea, na níž je provázejí příhody komické, absurdní, groteskní …
Předlouhá jízda vlakem, do něhož nacpali veškerý rodinný majetek (zahrnující i kravku) je pouhým začátkem nezamýšleného nomádství. Otec Josef totiž sice nejprve získá dobrou práci, ale neviditelná ruka „Velkého bratra“ po něm nepřestává chňapat. Přicházejí další útěky, ovšem tatík nakonec stejně roku 1937 skončí v lochu. Zbytek famílie zamíří do Čech (k nevoli části tamějšího příbuzenstva), avšak zase je tu špatné načasování. Válka na krku … a co nastane po ní, to všichni víme: bolševismus, stalinismus … opět není úniku. Velký bratr se za nimi nastěhuje i do kraje, oplývajícího mlékem a strdím.
Ale to už předbíhám …
Vyprávění je střiženo osvěžujícím stylem. Autorce se povedlo natolik probublat do dětské dušičky, že text působí autenticky - třeba jako extrémně precizně vyladěná školní slohová práce. Takhle podle mě vypadá využití výhod ich-formy, dovedeno až k dokonalosti. Všechny popsané příhody jsou díky tomu zasazeny do kontextu skličující politické reality, jež je však načrtnuta bez šablonovitosti a pompézního démonizování, k němuž často sklouzávají dospělí politologové, historici a filosofové … a bohužel i prozaici. Četlo se to hezky, člověk načerpal řadu do té doby netušených dobových poznatků, pobavil se, ba i uronil slzičku …
Plusy: převažují! Zajímavý námět, zajímavá forma, osvěžující vypravěčský jazyk s důmyslnou aplikací ich-formy. Jinými slovy: čtivost + poselství.
Mínusy: vyprávění přece jen občas „uklouzává“ od chytlavé linie, což vždycky poznám podle toho, že se najednou přestanu soustředit na knihu a myslím na to, co budu zítra vařit 😊. Ale to je fakt možná spíš subjektivní …
Suma sumárum: příjemná kniha, která pobaví, dojme i poučí. A zanechá stopu v šedé kůře mozkové. Prostě a jednoduše, hodnotné čtení pro všechny trosečníky vlastního života. Doporučuji!
Celkové hodnocení: 95 %